Den otců

Milý otče!
Děkujeme Ti za všechno, co pro nás děláš.
Děkujeme Ti za to, že jsi.
Přejeme Ti, otče, vše nej ke Dni otců.
Tvé děti (jména)

Milý táto!
Jsi náš a máme Tě moc rádi.
Přejeme Ti hezký Den otců.
Tvá zlatíčka (jména)

Milý tatínku!
Dnešek patří jen a jen Tobě.
Proto si jej neváhej užít podle svých vlastních představ.
Přeji Ti krásný, kouzelný a pohodový Den otců.

Milý náš tatínku!
Ze srdíčka Ti mockrát děkujeme za vše, co jsi pro nás udělal a děláš.
Moc si toho a Tebe především upřímně vážíme.
Posíláme Ti slaďoučkou pusinku ke Dni otců.
Máme Tě moc rádi.
Tvé milující a milované děti (jména)

Jsi ohromný brácha a navíc i báječný otec.
Všechno nejlepší ke Dni otců Ti srdečně přeje

Milý taťko!
Jen pro Tebe letí přáníčko od Tvých dětí ke Dni otců.
Zůstaň stále tak perfektní, jako jsi byl doposavaď.
Máme Tě moc rádi.
Vše nejlepší ke Dni otců Ti srdečně přejí Tvé milující děti Ivo a Jarmilka.
P.S. Máme Tě strašně moc rádi a víme, že v Tobě máme 100% oporu.
Byly bychom rádi, kdybys věděl, že tu 100% oporu máš v nás, ve svých dětech.
Tvá zlatíčka.

Milý táto!
Máme Tě moc rádi, protože jsi člověk,

který je velmi obětavý a dokáže si kdykoliv udělat čas pro ostatní.
Doufáme, že si dnes uděláš čas hlavně sám pro sebe.
Vše nejlepší ke Dni otců Ti přejí

Život časem člověka mění...

Táto, táto, táto můj,
víra se lehce ztrácí.

A NĚKDY se už nevrátí.

Prosím, už to nepodceňuj,
nemyslím to v legraci.

Víra jak papír je křehká,
zmuchlat jej jde zlehka,
ale vrátit jej zpátky, narovnat?

Jde to? Zkus to s novým archem porovnat.

Zůstaly šrámy, sem tam i trhlina.

Vezmi knihu a papír do něj vlož,
tou knihou třeba stůl podlož.
Papír zas bude jak nový arch,
jen delší dobu to trvá,
knihu pokryje třeba i prach,
tak i víra v člověka se chová.

Táto, táto, táto můj,
já budu za Tebe bojovat stůj co stůj.
Zkusíme zas spolu
vytáhnout knihu zpod stolu,
dřív než pokryje ji prach
a v našem vztahu by zůstalo jen slovo...
slovo KRACH.

Chci získat víru zpátky v Tebe,
aby byla čistá jak letní nebe.

Vždyť jsi můj táta, táta jediný,
s mým princem máte stejně jmeniny.
Jediní dva muži, co v srdci mám,
takové už nikdy nikde nepoznám.

Táto, táto, táto můj,
ten boj pro nás dva vybojuj.
A hlavně...
hlavně se mi opatruj!

Vyznání...

... Ať život Tvůj jak z pohádky je,
to Ti Tvůj táta věnuje...

Vzpomínka na tajemný hrad na kopci zalesněném,
stále ji nosím v hlavě,
to, co se skrývá v památníčku v obrázku nakresleném,
se dá přečíst hravě.

Teď jsem uzmula Tvá slova,
a píšu je sem, ta samá znova,
jen trošku jinak.

Taky Tě, TATI, ráda mám,
a věř,
že život jak z pohádky prožívám.

Jednou jsi dole,
a jednou zas výš,
jak pohádky však končí,
sám dobře víš.

Smutek štěstí rázem střídá,
i když někdy je to vskutku bída,
vždy se vzpřímenou hlavou vstávám,
jen málokdy se v boji vzdávám.

Snad jsem taková,
jakou sis mne mít přál,
snad jsem taková,
jakou sis mne vychoval.

Štěstí, zdraví, spokojenost,
málo smutku mnoho let.
Svoje srdce plné lásky,
to ti přidám naposled.